koroptev

Já zase sem mňel psa a šli sme na hon. Ale pes náramňe dobrej, z dobrím čichem. A přišli sme za posledňí barák, tam bila zahrada a kolem bil živej plot, takoví křoví. A pes hned za barákem stavjel. Tak přeci, mislel sem si, no, přeci tadi nemúže bejd zvjeř, korotef nebo zajíc, takle blísko baráku. No, tak sem psa volal, ale pes se nehnul, stál, vistavoval dál jako socha. No, tak sem musel přijít a psa sem chťel vottahnout. No ale pes se nedal. A f křoví sem ňic neviďel. No, tag du, misim, že snat pude za mnou. Pískám, volám. Pes stál, vistavoval stále. A znovu sem se vráťil, dúkladňejš prohlížim křoví a zjisťil sem teprve, že tam bila rozbitá porculánová fajfka a na tom střepu že bil pjeknej bažant kohout.